Plemena ovcí a vlastnosti rouna
Plsť nevzniká z vlny obecně, ale z konkrétního vlákna s konkrétní stavbou povrchu. Šupinatá vrstva na vlákně se při vlhku a tření nadzvedne, vlákna do sebe zapadnou a už se nerozejdou. Čím jemnější vlákno a čím hustší šupiny, tím rychleji a pevněji plst vzniká.
V praxi se orientujeme podle tloušťky vlákna v mikronech a podle délky střiže. Merino kolem osmnácti až dvaadvaceti mikronů plstí ochotně a dává hladký, měkký povrch — hodí se na šály, oděvní plochy a vše, co se nosí na kůži. Hrubší vlna kolem třiceti mikronů a výš potřebuje víc práce, ale výsledek je tvrdší, odolnější a lépe drží tvar; používá se na sedáky, brašny, pevné nádoby a podrážky.
Domácí plemena chovaná v Česku, například šumavská ovce nebo východofríská, dávají vlnu spíš střední až hrubší. Pro začátek se s ní pracuje pomaleji, zato je levnější a odpouští chyby v rozvrstvení. Naopak vlna s vysokým podílem pesíků nebo silně zplstěné rouno přímo z hřbetu zvířete se pro jemnou práci nehodí vůbec.
Na co se dívat u nakoupeného rouna
- Jednotná délka střiže — krátká a dlouhá vlákna v jedné vrstvě se sráží nerovnoměrně.
- Pružnost pramene: po natažení a puštění by se měl vrátit, ne zůstat povolený.
- Zbytky lanolinu, prachu a rostlinných úlomků; ty se z hotové plsti odstraňují špatně.
- Místa, která se už zplstila při praní nebo skladování — dají se rozpoznat podle toho, že se pramen netrhá, ale táhne v celku.
- Zápach po zatuchlině, který ukazuje na vlhké skladování.
Česání a příprava česance
Než se vlna dostane pod ruce, musí být vlákna urovnaná. Praná vlna se nejdřív rozvolní prsty na malé chomáčky, pak se prochází ručními česadly nebo bubnovou česačkou. Cílem není jen zbavit se nečistot, ale hlavně srovnat vlákna do jednoho směru a rozdělit chuchvalce, které by v hotové plsti zůstaly jako tvrdá místa.
Ruční česadla dávají menší dávky a lepší kontrolu; hodí se na míchání odstínů a na malé plochy. Bubnová česačka zvládne víc materiálu a vytvoří rouno v souvislém pásu, který se snadno trhá na stejné díly. Dvojí průchod obvykle stačí — každý další česání vlákno spíš zkracuje.
Rozdíl mezi česancem a mykaným rounem stojí za pozornost. Česanec má vlákna rovnoběžná, plstí rovnoměrně a vytváří hladší povrch. Mykané rouno má vlákna proložená napříč, drží víc vzduchu a plstí rychleji, ale povrch bývá zrnitější. Pro plošné výrobky se často kombinují: mykané rouno dovnitř, česanec navrch.
Rozvrstvení před prací
Vlna se pokládá v tenkých pramenech, které se překrývají zhruba o třetinu délky. Každá další vrstva jde kolmo na předchozí. Tři vrstvy jsou minimum pro plochu, která má držet pohromadě; čtyři až šest pro pevnější věci. Nerovnoměrné rozvrstvení se pozná až na hotovém kusu, kdy tenčí místa prosvítají a silnější zůstávají měkká.
Mokré plstění: mýdlo, teplota vody a postup tření
Mokré plstění stojí na třech veličinách, které se dají řídit: zásaditosti roztoku, teplotě vody a mechanickém tření. Mýdlo zvyšuje pH, šupiny na vlákně se otevřou a povrch začne klouzat, takže se vlákna při tření snadněji zaklíní do sebe. Používá se olivové nebo běžné tuhé mýdlo rozpuštěné ve vodě; množství stačí takové, aby povrch byl kluzký, ne pěnivý.
Teplota rozhoduje o rychlosti. Vlažná voda kolem třiceti stupňů udržuje proces pomalý a předvídatelný — hodí se v úvodní fázi, kdy se vrstvy teprve slepují a ještě se dá opravit tvar. Horká voda kolem padesáti až šedesáti stupňů plstění výrazně zrychlí a používá se ve fázi zpevňování. Střídání teplé a studené vody je klasický způsob, jak plsť zhutnit rychleji, protože prudká změna teploty vlákno navíc stahuje.
Průběh práce v jedné ploše
- Rozvrstvit vlnu na podložku, překrýt síťkou nebo bublinkovou fólií.
- Prolít mýdlovým roztokem a vytlačit vzduch dlaní bez posouvání vrstev.
- Zhruba deset minut lehce třít po síťce, dokud vlákna nedrží při zvednutí rohu.
- Sundat síťku, otočit dílo a totéž zopakovat z druhé strany.
- Zpevňovat rolováním do rulety, po každých padesáti otočkách změnit směr.
- Dokončit házením na desku, praním v horké a studené vodě, vytvarováním a vypláchnutím mýdla.
Test na hotovost je jednoduchý: uchopit povrch mezi prsty a zkusit vytáhnout jednotlivé vlákno. Pokud se vytáhne, plsť ještě není spojená. Pokud se plocha zvedne celá, je hotovo.
Jehlové plstění a práce podle tvaru
Jehlové plstění nepoužívá vodu ani mýdlo. Jehla s ostny na hraně zatlačí při vpichu část vláken hlouběji do hmoty a při vytažení je tam nechá. Opakovaným vpichováním se objem postupně zhutňuje a dá se řídit přesně tam, kam jehla míří. To je hlavní výhoda proti mokré technice: tvar vzniká lokálně a průběžně se dá kontrolovat.
Jehly se liší tloušťkou a průřezem. Hrubší, například čtyřicítka, rychle spojí objem na začátku. Střední velikost se používá na hlavní modelování. Jemné jehly se šetří na závěrečné zahlazení povrchu, protože zanechávají méně viditelné vpichy. Trojhranná jehla pracuje rychleji, hvězdicová zanechává jemnější stopu.
Stavba objemu
Objemné tvary se nedělají z jednoho chuchvalce. Základ se sroluje do jádra, které se zhutní jen zhruba, a teprve na něj se přidávají tenké vrstvy. Pevné jádro a měkčí povrch se pak dají zpracovat odděleně — povrch se dá tvarovat, aniž by se ztratila nosná struktura uvnitř.
- Vpichovat kolmo a vytahovat po stejné dráze; ohnutá jehla se snadno láme.
- Symetrické části dělat současně, ne postupně, aby se srovnal objem.
- Zúžení a rýhy vytvářet hustšími vpichy do jednoho místa, ne odebíráním hmoty.
- Ostré hrany zpevnit dřív, než se zahladí plochy — jinak se při dokončování zaoblí.
- Pracovat na hustém molitanu nebo kartáči, aby jehla měla kam projít.
Srážení a jak se počítá předem
Každý kus plsti je menší než plocha vlny, ze které vznikl. Rozdíl není chyba, ale vlastnost materiálu, se kterou se dá počítat. U jemného merina bývá srážení kolem třiceti až čtyřiceti procent, u hrubší vlny méně, protože se plstí pomaleji a obvykle se nezpracovává tak dlouho. Vliv má i směr vláken: plocha se srazí víc napříč posledním směrem rolování než podél něj.
Praktický způsob je počítat s koeficientem. Pokud chceme hotový šál široký padesát centimetrů a odhadujeme srážení pětatřicet procent, rozvrstvíme vlnu na šířku zhruba sedmdesát sedm centimetrů — tedy padesát dělených 0,65. Stejný výpočet se použije pro délku, ale s vlastní hodnotou, protože rolování v jednom směru srazí kus nerovnoměrně.
Zkušební vzorek
Nejspolehlivější údaj vychází z vlastní vlny a vlastního způsobu práce. Vyplatí se udělat čtverec dvacet krát dvacet centimetrů ze stejného rouna, stejným počtem vrstev a stejně dlouho jako plánovaný kus, pak změřit obě strany a poznamenat si výsledek. Několik takových vzorků s popiskem plemena, počtu vrstev a doby zpracování nahradí jakoukoli obecnou tabulku.
- Měřit až po úplném uschnutí, ne na mokrém kuse.
- Zapisovat teplotu vody a přibližnou dobu rolování; obojí výsledek posouvá.
- Označit směr vláken na vzorku, aby bylo jasné, která hodnota patří které ose.
- U vícebarevných ploch počítat s tím, že barvená vlna se občas sráží jinak než nebarvená.
Plstění na šabloně pro duté a objemné věci
Bezešvé předměty — tašky, pouzdra, klobouky, nádoby — vznikají obalením ploché šablony vlnou z obou stran. Šablona se vyřezává z izolační pěny nebo z tlustší fólie; musí být hladká, ohebná a nesmí sát vodu. Vlna se rozvrství na jednu stranu s přesahem kolem okrajů, přesah se přehne přes hranu a druhá strana se vrství na něj. Tím se okraj spojí bez švu.
Šablona se musí kreslit větší než cílový předmět, protože srážení platí i tady. Zároveň je potřeba připočítat objem: plochý střih obalený kolem tvaru s dnem nebo bočnicí potřebuje víc materiálu, než ukazuje obrys. U tašek se běžně přidává i takzvaná rezerva na hloubku, která se po vyjmutí šablony rozevře.
Postup po zpevnění
- Zplstit obě strany natolik, aby se vlákna nedala jednotlivě vytáhnout.
- Prostřihnout otvor tam, kde bude ústí předmětu, a šablonu vyjmout.
- Prohnětat hotový obal zevnitř i zvenku, aby se srazil rovnoměrně.
- Tvarovat na kopytě, formě nebo vycpávce a nechat uschnout v požadovaném tvaru.
U klobouků a nádob se dosušuje přímo na formě, protože plsť si tvar zapamatuje. Nechá-li se kus uschnout zmuchlaný, zůstanou v něm ohyby, které se dají srovnat jen dalším namočením a vytvarováním.
Spojení vlny s tkaninou a hedvábím
Vlna se dá zaplstit skrz řídkou tkaninu. Vlákna při tření projdou mezi nitěmi a na druhé straně se rozprostřou, takže vznikne jeden materiál ze dvou — technika známá jako nuno. Nejlépe fungují lehká hedvábí s otevřenou vazbou, například šifon nebo pongé; hustě tkané bavlny a syntetika propouštějí vlákno špatně nebo vůbec.
Poměr materiálu rozhoduje o výsledku. Tenká vrstva vlny na hedvábí dá lehkou látku, která se po zplstění zvrásní, protože se vlna srazí víc než tkanina. Silnější vrstva vrásnění potlačí a výsledek bude blíž klasické plsti s hedvábným lícem. Právě rozdíl v srážení je tady hlavní výtvarný prostředek, ne vada.
Do povrchu se stejným způsobem zaplstí i další vlákna: hedvábná vlákna, lněné koudele nebo pramínky mohéru. Drží tehdy, když je přes ně položená alespoň tenká vrstva vlny nebo když je do plochy zapracujeme dřív, než se povrch uzavře. Vlákna položená nakonec na hotovou plsť se obvykle uvolní při prvním praní.
Barvení vlny a míchání odstínů
Vlna je bílkovinné vlákno a barví se v kyselém prostředí za tepla. Domácí postup obvykle znamená lázeň s octem nebo kyselinou citronovou, pomalé zahřívání a udržení teploty pod bodem varu. Prudké zahřátí a míchání jsou hlavní příčinou toho, že se materiál během barvení nechtěně zplstí — vlna nesnáší kombinaci tepla, pohybu a změny pH.
Rostlinná barviva pracují jinak. Vyžadují mořidlo, dávají tlumenější a méně předvídatelné odstíny a jsou citlivější na tvrdost vody. Cibulové slupky, oříškové listí, řebříček nebo mařena dávají barvy v tlumené škále, která se dobře snáší s přirozeným tónem vlny; přesná shoda dvou várek je ale prakticky nemožná, s čímž je potřeba počítat u větších projektů.
Míchání odstínů před plstěním
Barvy se ve vlně nemísí jako pigment, ale opticky — vedle sebe. Dvě barvy prochozené na česadlech dají třetí odstín, který si při pohledu zblízka udrží zrnitost. Postupné přechody se dělají tak, že se do každé další dávky přidá o kousek víc druhé barvy. Vyplatí se přichystat celou škálu najednou a označit si pořadí, protože doplnit chybějící mezistupeň později je obtížné.
- Barvit vždy s rezervou; dobarvení stejného odstínu se málokdy povede.
- Materiál před barvením namočit, aby se barva vzala rovnoměrně.
- Tmavé odstíny před prací propláchnout, dokud voda neteče čistá — jinak pouštějí do světlých ploch.
- U vícebarevné práce klást tmavé pod světlé, ne naopak.
Péče o plsť a skladování materiálu
Plsť se nepere jako pletenina. Všechno, co ji vytvořilo — teplo, pohyb a zásaditý roztok — ji dál sráží. Praní proto probíhá ve vlažné vodě, s prostředkem určeným na vlnu, bez ždímání a bez namáčení na dlouhou dobu. Voda se z hotového kusu vytlačí v ručníku a předmět se suší naplocho nebo na formě, ne zavěšený.
Většina věcí ale praní vůbec nepotřebuje. Plsť se dobře čistí větráním, vykartáčováním a vlhkým hadříkem na jednotlivé skvrny. Žmolky a povrchové chloupky se odstraňují holicím strojkem na textil; u kusů, které se nosí, je to běžná údržba, ne oprava.
Skladování vlny a hotových věcí
- Suché a temné místo; vlhkost vede k zápachu a ke skvrnám, které nejdou vyprat.
- Prodyšné obaly — bavlněné pytle nebo papírové krabice místo uzavřených plastových boxů.
- Ochrana proti molům: cedrové dřevo, levandule, pravidelná kontrola. Napadení se pozná podle přerušených vláken a jemného prachu.
- Hotové kusy skládat naplocho, nezavěšovat na ramínka — plsť se vlastní vahou vytahuje.
- Barvené a nebarvené rouno oddělit, aby světlý materiál nezešedl otěrem.
- Zbytky česance popsat plemenem a jemností; bez popisku se po roce nedají rozlišit.
Co na Kritruno najdete
Web je psaný jako souvislý výklad, ne jako sbírka krátkých návodů. Jednotlivé části na sebe navazují od materiálu přes techniky až k údržbě, takže se dají číst v pořadí nebo se k nim vracet podle toho, co je zrovna potřeba dohledat.
- Vysvětlení vlastností rouna a rozdílů mezi plemeny včetně toho, co znamenají pro konkrétní použití.
- Postupy přípravy materiálu: rozvolnění, česání, rozdíl mezi česancem a mykaným rounem, rozvrstvení.
- Mokré a jehlové plstění popsané krok za krokem s uvedením, co v každé fázi rozhoduje.
- Práce s rozměry: srážení, koeficienty, zkušební vzorky, tvorba šablon.
- Kombinace vlny s tkaninami a doplňkovými vlákny.
- Barvení, míchání odstínů a jejich chování po zplstění.
- Kontrolní seznamy pro údržbu hotových věcí a skladování zásob.
Materiály vznikají redakčně a průběžně se upřesňují. Uvedené hodnoty jsou orientační — vlastní vlna, voda a nářadí je vždycky trochu posunou, proto se v textech opakovaně vracíme ke zkušebním vzorkům jako k nejspolehlivějšímu zdroji čísel.
Spojení s redakcí
Kritruno je informační projekt, který nenabízí placené služby, prodej materiálu ani objednávky. Pokud jste v textu našli nepřesnost, chybí vám vysvětlení nějakého kroku nebo chcete navrhnout téma, napište na [email protected].
Odpovídáme podle možností a přečtené podněty využíváme při úpravách publikovaných materiálů.